À TERRE - Embrasser La Nuit
Nebezpečný sludge, doom, post metal s nádherně kanální francouzštinou. Zahulený zvuk a dusivé nálady, až se z toho svírá hrudník. À TERRE mě na první poslech dostali, uvidíme jak trvanlivé to bude.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tohle jméno je prozatím poměrně neznámé, přesto si troufám říci, že o těchto Polácích brzy uslyšíme víc. Něco už o nich víte z rozhovoru v tomto čísle. Isolated jsou prostě další polskou deathmetalovou kapelou. Naštěstí spíše než k thrashmetalovému skomírajícímu idolu Vader pánové z Tychy obracejí své rouhání směrem za oceán, někam na Floridu, kde žijí pánové jménem Webster, Barret, Benton a Vincent... Ba, ba... Isolated se totiž hudebně hodně přibližují Cannibal Corpse z období Tomb/Bleeding (některé riffy jim téměř ukradli), ovšem svůj díl si ukrajují i z koláče raných Deicide a Morbid Angel (a možná i těch Vader). Prostě Isolated hrají klasický floridský rohatý deathmetal okořeněný špetkou brutálních esencí a poněkud sterilním zvukem triggerovaných bicích. Škoda mírně zahuhlaného celkového soundu. Kvarteto ovšem není žádnými nováčky, naopak – mají už za sebou nějaký ten rok existence a i poměrně povedené demo Cursed Earth, které s neochvějnou samozřejmostí dokazuje, že pánové na sobě makají. Na svém prvním (totiž tomto) CD se posunuli o značný kus dál, ale přesto jim nikdo nevymluví, že ačkoli mnou výše popsaná muzika už má na zádech víc než jeden křížek (hihi... jak stylové), pro toto polské kvarteto je to přesně jejich krevní skupina a o žádnou čerstvou transfúzi evidentně nestojí. Své pokrevní bratry si Isolated pochopitelně najdou a troufám si říct, že ani ostatní svou muzikou neurazí, ačkoli někomu už dnes může připadat přinejmenším poněkud infantilní pořád dokola omílat to, jak někdo chce dát Ježíškovi pár facek, toho starého pána tam nahoře na obláčku skopnout z jeho sametem polstrované stoličky a tu ošklivou tlustou knížku pokud možno aspoň spálit... Potíž je navíc i v tom, že by pánům zřejmě neuškodilo ještě pár lekcí jazyka anglického, aby ty plameny vypadaly o něco věrohodněji. Ani obal CD, na němž Ježíš osobitým způsobem „sestupuje z kříže“, vás nenechá na pochybách o tom, čím že vás to chtějí Isolated obšťastnit. Pokud vás z principu neuráží klasický deathový nářez a songy typu Holy Crucifixion, Christ Posessed, Pentagram Circle etc., pak by vám mohli Isolated udělat radost a ačkoli možná někde zaspali, navodí vám minimálně nostalgickou náladu.
6 / 10
Wojciech
- bicí
Sebastian Sutryk
- kytara
Michal Harlender
- kytara
Bart
- basa
Michal
- vokál
1. Pentagram Circle
2. Embody Desecration
3. Embrace of Dead
4. Redemption
5. Descent On The Cross
6. Christ Possessed
7. Non-Divine
8. The Plague's Mad Wind
9. Holy Crucifixion
Vydáno: 2002
Vydavatel: Vlastní náklad
Stopáž: 28:35
Nebezpečný sludge, doom, post metal s nádherně kanální francouzštinou. Zahulený zvuk a dusivé nálady, až se z toho svírá hrudník. À TERRE mě na první poslech dostali, uvidíme jak trvanlivé to bude.
U retro hevíků je klíč jednoduchý: buď to kopne, nebo ne. U těchto Švédů je situace ihned jasná. Příjemně dobový zvuk, přesvědčivý projev, jednoduché háky a príma veteránská atmosféra. Výsledkem je žánrově trve kolekce, kterou člověk vděčně vdechne.
Ejhle, špičkový německý debut našťouchaný bravurním technickým DM. Má to dost valérů, skvělou balanci mezi melodikou a zrůdnou agresí, zábavný vokál a explozivní basu, která evokuje klasiky žánru. Němci působí dojmem, že se pro první ligu narodili!
Košatý technický death, agresivní náklepy střídá progresivní hravost a přestože se jedná o brutální formu death metalu, je to i dostatečně čitelné. Povedený zvuk dává vyniknout všem instrumentálním parádičkám. A tempo je většinou zabijácké. Palec nahoru.
Tento šťavnatý mix proto-black/deathu s thrashovým zurvalstvom, nasratosťou a rýchlosťou sa mi veru pozdáva. Švédom to krásne hrá, tento debut u slovutných Century Media sa veru podaril.
Nové album skotských MOGWAI opět těží ze soundtrackových zkušeností skupiny, ale současně je cítit snaha vrátit se k postrockovým kořenům a především po produkční stránce ostřejšímu soundu. Tady bude co naposlouchávat.
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.